Vincent van Gogh
Nejslavnější hvězdné nebe na světě patřilo 32 let jednomu člověku z Rotterdamu. Teď ho můžete nosit na noze, spolu s devíti dalšími Vincentovými obrazy.
Kolekce
Deset Vincentových obrazů upletených do ponožek z 80 % bio bavlny. Vezměte si sadu, nebo si vyberte oblíbené páry jednotlivě.
Každý čtvereček je kousek skutečné ponožky, očko po očku. Klikněte na něj a přeskočíte rovnou k danému páru.
Sady
Seřazeno podle oblíbenostiJednotlivé páry
Podzimní akceVyberte si 5 párů a 2 další dostanete zdarma. Počítají se i jednotlivé páry, klidně v kombinaci s jinými motivy.
Kdo byl Vincent?
Vyrůstal v Brabantsku a malířem se rozhodl stát až ve 27 letech. Za deset let namaloval přes 850 obrazů. Za života jich prodal jen velmi málo. Barvy mu platil bratr Theo. Vincent mu psal spoustu dopisů: z 820 dopisů, které se dochovaly, jich 651 poslal Theovi.
„Nemůžu za to, že se mé obrazy neprodávají. Ale přijde den, kdy lidé uvidí, že mají větší cenu než barva, kterou jsem na ně spotřeboval.“

Saint-Rémy · červen 1889
Hvězdná noc
Skoro výhled z jeho okna
Vincentovi už nějakou dobu není dobře na duši. V květnu 1889 proto sám odchází do léčebny v Saint-Rémy. Jednoho rána, ještě před východem slunce, vidí z okna jen jitřenku, jasnou hvězdu časného rána. Zdá se obrovská.

Obraz maloval přes den. Vesnici ze svého okna vidět nemohl. Cypřiš, vysoký tmavý strom, posunul blíž. A kostelní věž podle MoMA, muzea, kde obraz dnes visí, připomíná spíš nizozemskou než francouzskou. Od roku 1906 do roku 1938 patřil jednomu člověku z Rotterdamu.
„A přesto se zase nechám unést a udělám hvězdy příliš velké.“

Hvězdná noc, 1889.

Vířící nebe v horní části.
Půlnočně modrá, s vířícím nebem, měsícem a cypřišem kolem lýtkové části. Chodidlo je černé.

Saint-Rémy · únor 1890
Kvetoucí mandloň
Pro miminko, které se jmenovalo Vincent
31. ledna 1890 se Theovi a Jo narodí syn. Dají mu jméno Vincent Willem, po strýci. Vincent se hned pustí do obrazu do jejich ložnice.

Nejdřív visel nad klavírem v jejich obýváku, později v Bussumu v ložnici Jo a jejího syna. Nikdy ho neprodali. Z tehdejšího miminka se později stal jeden ze zakladatelů Van Goghova muzea.
„Velké větve bílých mandloňových květů proti modrému nebi.“

Kvetoucí mandloň, 1890.

Kvetoucí větve kolem lýtkové části.
Tyrkysová, s bílými kvetoucími větvemi kolem lýtkové části. Chodidlo je tyrkysové.

Les Saintes-Maries-de-la-Mer · červen 1888
Moře u Saintes-Maries
V barvě je písek
Něco přes tři měsíce po přestěhování do Arles jede Vincent na pár dní k moři. Maluje moře přímo z pláže. Víme to jistě: v barvě se našla zrnka písku.

Vlny nanášel plochým nožíkem. Podpis napsal schválně červeně, jako červenou tečku v té záplavě zelené. Moře mělo podle něj barvu makrely, lesklé ryby: nikdy nevíte, jestli je zelená, fialová, nebo modrá.
„Jednou v noci jsem se procházel podél moře po prázdné pláži. Nebylo to veselé, ale ani smutné. Bylo to krásné.“

Moře u Saintes-Maries-de-la-Mer, 1888.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Mořsky modrá, s vlnami a bílou plachtou kolem lýtkové části. Chodidlo je jednobarevně modré.

Arles · září 1888
Hvězdná noc nad Rhônou
Konečně hvězdné nebe
Na konci září 1888, dva týdny po Terase kavárny, stojí u řeky Rhôny. Píše Theovi, že konečně namaloval hvězdné nebe, v noci, pod plynovou lampou. V popředí jde zamilovaný pár.

V roce 1889 ho Theo vystavil na velké výstavě v Paříži. Byl to jeden z prvních Vincentových obrazů, které lidé vůbec mohli vidět. Později patřil sedmnáct let jednomu člověku z Bussumu.
„Nebe je modrozelené, voda královsky modrá, země fialová.“

Hvězdná noc nad Rhônou, 1888.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Tmavě modrá, s hvězdami a zlatými světélky na vodě kolem lýtkové části.

Arles · srpen 1888
Slunečnice
Dvanáct květů pro přítele
Vincent čeká na malíře Paula Gauguina, který k němu přijede bydlet do Žlutého domu v Arles. Chce si ateliér, místnost, kde maluje, ověsit slunečnicemi.

Chtěl jich namalovat dvanáct a namaloval pět velkých. Ty dnes visí v Amsterdamu, Mnichově, Londýně, Tokiu a Filadelfii. Tato ponožka vychází z obrazu v Mnichově: dvanáct květů na světle modrém pozadí. Světlo na světle, napsal. Doufal, že tenhle bude nejlepší.
„Teď pracuji na kytici 12 slunečnic ve žlutém hliněném džbánu.“

Slunečnice, 1888. Neue Pinakothek, Mnichov.

Dvě vázy v horní části.
Slunečnicově žlutá, se dvěma vázami slunečnic na světle modrém pozadí v horní části. Chodidlo je žluté.

Antverpy · začátek roku 1886
Lebka s hořící cigaretou
Vtip na umělecké škole
V lednu 1886 nastupuje Vincent na uměleckou školu v Antverpách. Tam se kreslí kostry. Kostra s hořící cigaretou mezi zuby ale k výuce nepatří.

Van Goghovo muzeum ho označuje za vtip, který vznikl mezi hodinami nebo po nich. Obrázek měří jen 32 x 25 centimetrů. A jak kostra vypadá, věděl v každém případě přesně.
„Cit pro to, co je antická socha, sakra nemá ani jeden z nich.“

Lebka kostlivce s hořící cigaretou, 1886.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Černá, s kouřící lebkou dvakrát kolem lýtkové části. Chodidlo je jednobarevně černé.

Arles · září 1888
Terasa kavárny v noci
Jeho první hvězdné nebe
Na náměstí v Arles si Vincent večer postaví malířský stojan, dřevěný rám, o který se opírá obraz. Postaví se pod velkou lampu kavárny a maluje hned na místě, ve tmě. V noci jsou totiž barvy jiné.

Je to první hvězdné nebe, které namaloval. Nebe odpovídá skutečné noci z 16. nebo 17. září 1888, uvádí Kröller-Müller Museum.
„Tady máš obraz noci, bez černé.“

Terasa kavárny v noci (Place du Forum), 1888.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Půlnočně modrá, se žlutou terasou a hvězdami kolem lýtkové části. Chodidlo je půlnočně modré.

Saint-Rémy · září 1889
Autoportrét
Namalovat sám sebe není snadné
Vincent se zrovna zotavil. Dlouho byl vážně nemocný. Nemá nikoho jiného, koho by maloval, a tak maluje sám sebe. Má na sobě oblek, ne kabát, ve kterém obvykle maloval.

Měl pocit, že vypadá zdravěji než na svých portrétech z Paříže, dokonce mnohem zdravěji. Kroucené linie v pozadí pokračují do jeho vlasů a vousů.
„Lidé říkají, že je těžké poznat sám sebe. Ale ani namalovat sám sebe není snadné.“

Autoportrét, 1889.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Světle modrá, s jeho portrétem dvakrát kolem lýtkové části, mezi víry.

Saint-Rémy · léto 1889
Pšeničné pole s cypřiši
Třikrát namalované, jednou pro maminku
Vincent se nemohl vynadívat na cypřiše, vysoké tmavé stromy jižní Francie. Chtěl je namalovat tak, jako namaloval své slunečnice. Nikdo je ještě nenamaloval tak, jak je viděl on.

Na konci června namaloval toto pole venku, v mistrálu, prudkém studeném větru jižní Francie. V září ho namaloval znovu ve svém pokoji. Potom ještě vznikla malá verze pro jeho matku a sestru.
„Má tak krásné linie a tvar jako egyptský obelisk.“

Pšeničné pole s cypřiši, 1889. The Met, New York.

Zblízka: každý čtvereček je jedno očko.
Obilně žlutá, s cypřiši a vířícími mraky kolem lýtkové části. Chodidlo je žluté.

Saint-Rémy · květen 1890
Kosatce
Byly fialové
V posledních týdnech v Saint-Rémy maluje Vincent dvě velké kytice kosatců. Jednu na růžovém pozadí, jemnou a klidnou. A tuhle na zářivě citronově žlutém.

Podívejte se znovu na svou ponožku. Kosatce byly ve skutečnosti fialové, ale červená v barvě časem vybledla. Proto je dnes vidíte modré. Ještě týž měsíc se Vincent přestěhoval do Auvers, vesnice u Paříže.
„Barvy, které se navzájem posilují, právě proto, že jsou tak odlišné.“

Kosatce, 1890.

Dvě kytice v horní části.
Okrově žlutá, se dvěma kyticemi kosatců v horní části.
Žena, která ho proslavila
Vincent zemřel v červenci 1890. Bylo mu 37 let. O půl roku později zemřel i Theo. Jeho ženě Jo bylo 28 a měla miminko. Najednou vlastnila stovky Vincentových obrazů. V Bussumu si otevřela penzion, dům, kde hosté mohli bydlet a jíst. V roce 1905 vystavila přes 480 Vincentových děl ve Stedelijk Museum v Amsterdamu. V roce 1914 vydala jeho dopisy knižně. To, že dnes Vincenta zná celý svět, je její zásluha.
Zpět k ponožkámObrazy: volná díla, z muzeí a Wikimedia Commons. Dopisy: vangoghletters.org. Pletené pruhy pocházejí ze skutečných pletacích předloh ponožek.






































































